Jdi na obsah Jdi na menu
 


USS Carl Vinson (CVN 70)

13. 12. 2007

Loď byla pojmenována po republikánském kongresmanovi za stát Georgia Carlu Vinsonovi, jenž působil v americkém Senátu více než 50 let (1914-1965). Vinson celou svou kariéru zasvětil rozvoji amerického válečného námořnictva a letectva, v heslu, že “Nejdražší věcí na světě je levná armáda a námořnictvo”. Na jeho tak byla válečná loď poprvé v historii USA pojmenována po ještě žijícím člověku. Je první lodí tohoto jména v US Navy.
USS Carl Vinson (CVN-70), nazývaná též Golden Eagle, je třetí letadlovou lodí třídy Nimitz a byla stejně jako ostatní postavena v loděnicích Newport News Shipbuilding and Drydock Company ve městě Newport News ve státě Virginia.
USS Carl Vinson byla spuštěna na vodu 15. 3. 1980 a zařazena do služby 13. 3. 1982. Po usilovné přípravě lodi i posádky čítající bezmála 6000 mužů opustil Carl Vinson 1. března 1983 Norfolk a zamířil na osmiměsíční plavbu kolem světa. Během ní navštívil přístavy na pěti kontinentech - v severní Americe, Evropě, Africe, Asii a Austrálii. Koncem října proplul Carl Vinson pod mostem Golden Gate a navštívil poprvé San Francisko. Po příjezdu následovala tříměsíční prohlídka lodi a dovolená posádky.
Koncem května 1984 se Carl Vinson zúčastnil mnohonárodního námořního cvičení RIMPAC 84 spolu s loděmi Kanady, Japonska, Austrálie a Spojeného království. V srpnu a září pak prodělal ještě závěrečné zkoušky a byl připraven na další, tentokrát sedmiměsíční plavbu.
V května a červnu 1986 se zúčastnil cvičení RIMPAC 86 a obdržel své první vyznamenání “Meritorious Unit Commendation”. 12. srpna 1986 vyrazil na svoji druhou plavbu Indickým oceánem a severním Pacifikem a třetí plavbu celkově. Během cesty proplul jako první letadlová loď Beringovým mořem. Tam se podíval ještě jednou brzy poté - v lednu 1987.
Od února do července 1987 byla loď v suchém doku v přístavu Alameda a prošla důkladnou opravou a modernizací. Po následujících námořních zkouškách se v říjnu 1987 zúčastnila úspěšného cvičení REFTRA. Na čtvrtou plavbu se loď vydala 15. června 1988 a úspěšně pronikla jinou trasou do Beringova moře. Vinson zůstal 82 dní na stráži v severním Indickém oceánu. Pomáhal během té doby eskortovat tankery plující pod americkou vlajkou z nebezpečných vod. Do přístavu Alameda se loď vrátila 16. prosince 1988. Loď obdržela svoji druhou cenu Admiral Flatley Memorial Award pro bezpečné letectvo.
V roce 1989 opustil Vinson přístav 18. září a zúčastnil se cvičení PACEX-89 – největšího vojenského cvičení od dob 2. světové války. A (opět) se dostal do Beringova moře, neboť cvičení se odehrávalo v chladných vodách a zahrnovalo operace u Aleutských ostrovů. V následujících týdnech Carl Vinson vedl bojové síly tří flotil a účastnil se operací v severním Pacifiku a moře u Japonských břehů, kde se připojil k námořním silám dalších států.
1. února 1990 začala 5. plavba. Carl Vinson zamířil do severního Pacifiku a Indického oceánu. Obdržel v tomto roce svoje první ocenění "Battle E".
15. září 1990 přešel Carl Vinson pod správu svého dočasného domovského přístavu Bremerton ve státě Washington, od 22. září pak začala v suchém doku jeho generální oprava trvající až do 6. dubna 1993. Poté se po plavebních testech vrátil do přístavu Alameda.
Svou 6. služební plavbu západním Pacifikem, Indickým oceánem a Arabským zálivem vykonal Carl Vinson v roce 1994 (17. únor až 17. srpen). Sloužil jako podpora v operaci "Southern Watch". Po svém návratu do amerických vod získal Carl Vinson své třetí vyznamenání Admiral Flatley Award pro bezpečné letectvo. Vinson navštívil opět San Francisco a zamířil na Havaj, kde se od 26. srpna do 3. září 1995 účastnil cvičení Ke koa ’95. V září téhož roku navštívili palubu Golden Eagle prezident Bill Clinton a první dáma Hillary Rodham Clintonová. Z paluby lodi odstartovalo 12 historických letounů. O měsíc později se loď vrátila do San Franciska, aby se účastnila akce Fleet Week 95.
Sedmého května 1996 opustil Carl Vinson Alamedu a vydal se na (svou sedmou) šestiměsíční plavbu (Západní Pacifik/Indický oceán/Arabský záliv). 3. září se pak zapsal do historie, když z rozkazu prezidenta Clintona začal letecký útok proti Iráku. Palubní stíhače F-14 Tomcat poskytly ochranný doprovod bombardérům B-52 do Arabského zálivu a během necelých 24 hodin byly na vojenské cíle v jižním Iráku vypáleny z lodí střely Tomahawk. Další rakety byly vypuštěny z letadel. Poté Carl Vinson hlídkoval v dané oblasti a jeho letouny dohlížely na rozšířenou bezletovou zónu. Po této úspěšné plavbě se Carl Vinson vrátil do Alamedy, kam dorazil 14. listopadu 1996.

Odtud se 14. ledna 1997 vydal do nového domovského přístavu Bremerton ve státě Washington, kam dorazil 17. ledna a kde se mu dostalo bouřlivého uvítání. V té době z jeho paluby také naposledy odstartovaly letouny A-6E Intruder, končící téměř po 40 letech svou službu u US Navy.
Začátkem listopadu 1998 se vydal Vinson na svou 8. plavbu do severního Pacifiku a Perského zálivu. 19. prosince 1998 vystřídal Carl Vinson letadlovou loď USS Enterprise v Perském zálivu, aby jeho letadla pokračovala v hlídkování nad jihoiráckou bezletovou zónou po právě skončené operaci Desert Fox (Pouštní liška). Byl zde a podnikal letecké hlídky od ledna do března 1999. Dne 6. května 1999 se vrátil do domovského přístavu v Bremertonu.
V červnu 1999 zaplul Vinson na jedenáctiměsíční plánované zlepšení použitelnosti (DPIA) v suchém doku v Puget Sound Naval Shipyard. Námořnictvo utratilo více než 230 mil. dolarů na vylepšení vybavení, novou lokální počítačovou síť (LAN), kotvení a zlepšení životních podmínek posádky. V červnu 2000 byla oprava hotova a loď absolvovala tříměsíční zkušební plavbu. Absolvovala námořní cvičení TSTA, FEP a COMPTUEX na podzim u pobřeží jižní Kalifornie.
Na svou 12. plavbu se loď připravovala od ledna do června 2001. Dne 23. července vyplula z Bremertonu a po zastávce v Kalifornii 11. září se vydala na cestou do Perského zálivu hlídat bezletovou zónu v operaci "Southern Watch". Loď však změnila kurs a zamířila do severní části Perského zálivu, kde vypustila první střely v operaci "Trvalá svoboda".
Z této historické plavby se Carl Vinson vrátil 23. ledna 2002. Za podporu mezinárodní války proti terorismu obdržela posádka znovu ocenění "Battle E". V dubnu byla loď vylepšena v rámci programu (PIA). Kompletně renovována byla například letecká paluba a katapulty. Byly instalovány některé nové systémy, výrazně se zlepšily podmínky pro život posádky. Práce skončily 4. září 2002.
V lednu 2003 následovala cvičení COMPTUEX a JTFEX. Poté Carl Vinson odplul do severního Pacifiku, aby zde hlídal ve chvílích, kdy byla další letadlová loď Kitty Hawk (CV 63) v docích v Japonsku. Vinson se zúčastnil série cvičení, zahrnujících Tandem Thrust 03 a domů do Bremertonu se vrátil 13. září 2003.
Začátkem září 2004 Carl Vinson opustil Bremerton na měsíc dlouhou cvičnou misi do jižního Pacifiku, která ho měla připravit na plánovanou šest měsíců dlouhou misi, naplánovanou na leden 2005. Loď skutečně 15. ledna vyplula z Bremertonu, který byl po osm let jejím domovským přístavem.
Po absolvování dvanáctidenního cvičení JTFEX se 1. února vydala na šestiměsíční plavbu kolem světa, aby po návratu zamířila do Norfolku. Během plavby loď navštívila např. přístavy Apra v Guamu a Singapur. Dne 19. března vystřídala v Perském zálivu loď Harry S. Truman. Letouny F/1-18 Hornet z paluby Vinsona vypustily v dubnu dvě pět set liber vážící laserem naváděné bomby na nepřátelské pozice východně od Bagdádu v Iráku. Na začátku května ztratila loď kontakt se dvěma letouny F/A-18 Hornet, které byly nad iráckým územím a pátrání přineslo smutnou zprávu, že oba piloti zahynuli. Operace Irácká svoboda pokračovala dál a letouny dále bombardovaly nepřátelské pozice. Vinson byl v Perském zálivu vystřídán Nimitzem 30. června 2005. Celkem podnikly letouny z USS Carl Vinson během své mise na 6500 letů, přes 20000 letových hodin. Osmého července Vinson proplul Suezským kanálem do Středozemního moře a do Norfolku dorazil 31. července 2005.
Po návratu do Norfolku loď 11. listopadu nastoupila RCOH - Refueling and Complex Overhaul. Tedy modernizaci technologií, ale i výměnu jaderného paliva, což zajistí lodi dalších 25 let života. RCOH trvá tři roky, z nichž dvě třetiny času bude loď v suchém doku. RCOH by měla skončit v listopadu 2008.

 

Základní funkce - víceúčelová letadlová loď na jaderný pohon

Výrobci - Newport News, Shipbuilding a Dry Dock Copany, Newport News Virginia

Kýl položen - 11. října 1975

Spuštění na vodu - 15. března 1980

Zařazení do služby - 13. března 1982

Pohon - dva jaderné reaktory (palivo na 20 let)

Výtlak - 95 000 tun

Max. rychlost - 55,6 km/hod

Vrtule - čtyři

Průměr vrtule - 6,4 m

Hmotnost vrtule - 30 028 kg

Počet kormidel - dvě

Hmotnost kormidla - 65 000 kg

Výška (kýl – nástavby) - 74,4 m

Kotvy - dvě

Hmotnost kotvy - 30 000 kg

Hmotnost článku řetězu - 163,3 kg

Délka letové paluby - 332,8 m

Šířka letové paluby - 76,8 m

Plocha letové paluby - 18 211 m2

Palubní výtahy - čtyři

Letectvo -  +- 70 letadel Carrier Air Wing 11

Carrier Air Wing 11 - VF-213  12x F/A-18E/F Super Kornet - víceúčelový stíhací letoun

  - VFA-94  12x F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový letoun

   - VFA-97 12x F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový letoun

  - VFA-22 12x F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový letoun

  - VAQ-135 4x EA-6B Prowler - radioelektronický boj

  - VS-29 8x S-3B Viking - protiponorkový letoun

  - VAW-117 4x E-2C Hawkeye - letoun včasné výstrahy

  - HH-60H/SH-60F Sea Hawk - protiponorkový vrtulník

Výzbroj - řízené střely RIM-7 Sea Sparrow, protiraketový systém Phalanx CIWS

 

Fotky

Obrazek


Obrazek


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář